JŠ: Zdeněk Schmid z Křižanova nám poslal zajímavý článek, který přeložil z polských muškařských internetových stránek. Vážení přátelé, pstruhové revíry v Česku jsou vydrancované a jejich zarybňování pro Český Rybářský Svaz údajně ztrátové, takže situace se zřejmě jen tak nezlepší. Je proto třeba se orientovat na mimopstruhové revíry a využít zde všech možností lovu jiných druhů ryb podporovaných ČRS. V následujícím článku polského muškaře Artura Banachowského najdete inspiraci.

Kdysi za totalitního režimu (okolo roku 1980, pozn. překl.) jsem začínal své příběhy s muškařským prutem.Byly to kilometry potůčků a větších potoků, ale hlavně pomořských řek. Tehdy to byla super místa. Kolik v nich bylo pstruhů a lipanů! Během let v nich ale bylo čím dál tím míň vody, a tím pádem i ryb. Naopak bylo velmi lehké potkat na březích i několik kolegů. Začal jsem mít nedostatek samoty, která mi pomáhala přemoci různé problémy. Tak jsem začal hledat jiné ryby, které by se daly lovit muškařským prutem. Frustrován jsem přidával zkušenosti s boleny, tloušti, jeseny. Byly to pěkné, náročné a poučné příhody. Měly však jednu vadu: Bydlel jsem v Trojmiescie, a proto jsem byl odkázaný pouze na řeku Vislu, jejíž čistota a průhlednost závisely na přítocích řek Wdy a Lupavy. Proto jsem obrátil pozornost na několik jezer v okolí Trojmiasta. A co takhle zkusit štiku? Věděl jsem, že někde ve světě se již tato ryba a její příbuzní, lovila na mušku. Internet teprve začínal a dostupnost odborné literatury nebo aspoň článků nebyla. Informace měli pouze vyvolení, ke kterým jsem nepatřil. Přes nedostatek odborných informací jsem začal své příhody s ESOXEM. A trvá to dodnes.

Těžké začátky
Náčiní, které jsem na počátku používal, bylo slabé. Hlavně při hodech s muškami většími než pstruhovými. Lov na malé nástrahy nedával odpovídající výsledky. Ovšemže jsem na ně chytal okouny, často taky malé štiky, ale cítil jsem se jako v malé pasti. Potřeboval jsem házet daleko s velkými nástrahami, protože jsem lovil zabroděný až po prsa, a pouze dlouhé hody mi umožňovaly oblovit větší část litorálu. Všechno to mě iritovalo, ale první výsledky se objevily. Po těch prvních zkouškách jsem věděl, že mušák na lov štiky musí být silnější, nejméně 7-9 AFTMA.

Myšlenka na mušky (strímry)
Současně jsem začal experimentovat s muškami. Peří a srst sály hodně vody a zvyšovaly zbytečně váhu mušky. Tak vznikla myšlenka hodně savé materiály nahradit materiály syntetickými. Získával jsem je různě, často šíleným způsobem. Jednu dobu byl super materiál z úzce nařezaných pásků z obalu waflí "Prince Polo". Měly dodávat obecně lesk a při delším použití měly úžasnou vlastnost. Kovový lesk se časem vymýval a konce pásků byly transparentní. Tyto napůl průsvitné mušky byly opravdovými killery. Dnes je dostupná celá škála materiálů, které lze použít na štikové mouchy. Bohužel ty staré mušky měly svoje zvláštní kouzlo. Přinejmenším pro svého skromného tvůrce. Obecně své štikové vzory vážu na lehké a pevné háčky Partridge-Grey Shadow, které "oblékám" do materiálu nové generace. Peří a srst tvoří pouze základ, na který přidávám syntetické materiály.

Hledání sestavy
Velmi dlouho jsem experimentoval se šňůrami. Při lovech ze břehu mi vyhovovala plovoucí šňůra s potápivým návazcem. Později jsem ho nahradil sink tipem o délce tři metry, v trojce rychlosti potápění. Choval se dokonale do hloubky 2,5 metru, hlavně při vedení mušky z hlubší vody hlubší na mělčinu, směrem ke břehu. Na menší vodě tak do 1,5 metru byl už dost těžký, a tak jsem lovil s obvyklou plovoucí šňůrou. Na tuto šňůru bylo nutné dát návazec o délce 3,5-4 metry. Zatížením mušky pro potopení do dané hloubky byla váha mušky a kovového návazce. Lov na takové vodě byl hodně hezký. Často bylo vidět moment útoku. Když ryba netrefila nástrahu, na hladině se tvořil adrenalinový vír. Ale velikost takto lovených štik nepřesáhla většinou 1,5 kg. Začalo mi vrtat v hlavě, co by se stalo, kdybych svoje loviště přesunul na hlubší vodu? No a začala nová éra v mých štikových lovech.

Na hluboké vodě
V začátcích jsem muškařil z loďky na velkých jezerech-Žarnowieckim, Mausz nebo Patuľskim. Hodně času mi zabralo nalezení způsobu lovu na hloubce 6 až 7 metrů. Sink tip, se kterým jsem chytal ze břehu, na trochu hlubší vodě nenašel uplatnění. Potápěl se příliš pomalu a pod nepříznivým úhlem. Těžko se daly pozorovat jemné záběry a velmi těžko se dalo zaseknout. Koupil jsem tehdy nějakou šňůru, snad v páté třídě potápivosti, a dlouho jsem zkoušel rozřešit s ní problém. Šňůra byla velmi těžká a byl problém ji při náhozu vyzvednout z vody. Nejhorší bylo, že se potápěla moc rychle, a abych ji udržel v určité hloubce, bylo nutno ji stahovat dost rychle. Stačila chvilka zpomalení a už moucha visela na dně. Taky rychlost vedení snižovalo množství záběrů. To nebylo dobře a bylo třeba to změnit. Tak jsem sáhl po šňůrách ve dvojce a trojce rychlosti. Ze začátku jsem měl problémy se přizpůsobit novým rychlostem. Potápění šňůry do hloubky několika metrů trvalo několik dlouhých minut. Ale již samotné klesání bylo pohodlné. Šnůru bylo možné vést velmi volně a mohl jsem dělat dlouhé přestávky mezi jednotlivými zataženími. A toto vedení plně odpovídalo štikám! Dravec musí mít čas na zlokalizování budoucí oběti, změřit vzdálenost, zastavit se a bleskem zaútočit. Tak jsem získal první vítězství. Záběry byly kupodivu důvěřivé a bylo i míň útoků chybných.

Konec problémů
Dilema s výběrem šňůr mne přestalo trápit, když jsem objevil střelné hlavy. To bylo to pravé! Devítimetrová hlava lehounce táhla za sebou running line, což dovolovalo impozantní daleké hody. Přitom celá sestava je neustále pod plnou kontrolou, i za silného větru. No a ve vodě se chová fantasticky. Časem se ukázalo, že nejpraktičtějšími hlavami jsou ty ve 2 a 4 stupni potápivosti. První je použitelná k lovu do 2,5 metrů, druhá je na hlubší vodu a dovoluje pracovat se sestavou do 8 metrů!

Další objevy
Momentem, kdy jsem uvěřil, že není štiky, která by se nedala ulovit na mušku, bylo zakoupení prvního belly-boatu. Vynález jistě čertovský, který umožňuje nehlučně doplavat ke každé rybě v jezeře, na celkem malou vzdálenost. Není problém dostat se do míst, kam nemůže loďka. Skočíte do neoprénu, obujete ploutve, nasednete do belly-boatu a není místo na jezeře, které nelze dobýt. Myslím, že to malé shrnutí mých zkušeností pomůže všem, kteří to chtějí vyzkoušet a chtějí se vyhnout chybám a různým rozčarováním. Ulovení velké štiky naplánovaným a promyšleným způsobem, dává obrovskou satisfakci. Chvíle trávené v belly-boatu rozhodně nebudou patřit mezi ty ztracené. A co je nejdůležitější - dokázat si, že lov této ryby je rovněž hezký muškařský zážitek, jako lov pstruhů na nejpěknějším z potoků.

---

Autor: Artur Banachowski, www.namuche.pl
Překlad: Zdeněk Schmid z Křižanova, známý lovec štik a vazač mušek

---

Diskuse ke článku

---

Vzory českých štikových streamerů od Zdeňka Schmida

Bílý Brutus

Oranžový Brutus

Zelený Brutus

Brutus okoun

Cena: 75 Kč/ks, objednávky na adrese: ZdenekSchmid@seznam.cz

---